O Bukové

Vesnička Buková leží v severozápadním konci rožmitálské kotliny v nadmořské výšce zhruba 600 m na úpatí hřebene brdského pohoří, které obloukem tuto kotlinu obtáčí. Osada, která přísluší k Věšínu, je rozložena v údolí při toku bukovského potoka a z obou stran je sevřena mezi hřbety. Levý hřbet nese starý název „Dubinka“ a pravý „Dubová hora – Dubovka“. Samotý název vsi je však odvozen od lesa bukovského. Jak tyto staré názvy napovídají, původně se zde rozkládaly smíšené lesy. První zmínka o Bukové pochází z roku 1347. Koncem 17. století byly vystavěny oba rybníky, Hořejší a Dolejší. V roce 1762 vystavěla pod hrází Hořejšího rybníka vrchnost mlýn. Při sčítání lidu v roce 1881 měla Buková 654 obyvatel a byla druhou největší obcí na Romitálsku. V roce 1889 byl v Bukové založen hasičský sbor, který pro svou stříkačku a hasičské náčiní postavil v roce 1898 zděnou kůlnu s dřevěnou zvoničkou. V roce 1958 byla stavba zbourána a namísto ní byla postavena hasičská zbrojnice s klubovnou, která se v 90. letech přestavěla na hospůdku. V roce 2012 budova prošla celkovou opravdou a modernizací. V roce 1921 byl na návsi postaven pomník na paměť bukovských občanů padlých v první světové válce.

5 km od vsi severozápadním směrem se rozkládají velké Padrťské rybníky. Necelé 4 km u lovecké boudy Václavka zeleá trasa mijí pomník paradesantních skupin Intansitive a Tin, které na tomto místě seskočily v noci z 29. na 30. dubna 1942. Pomník byl odhalen v roce 2018.

Padrťské rybníky byly založeny kolem roku 1565 Floriánem Gryspekem z Gryspachu. DO doby jeho působení spadá i vznik hutnické osady Padrť. Dolejší rybník má dnes rozlohu 65 ha a Hořejší rybník má 115 ha. Jsou rájem vodního ptactva, jsou tu k vidění volavky, černí čápi a orel mořský.

Při asfaltové cestě z Bukové k Padrťským rybníkům míjíme lom na kámen, který má červenou barvu. Ta je způsobena přítomností vysokého obsahu železa. Ve svahu Červeného vrchu vedle lomu lze najít pozůstatky Chlumčanského dolu, který provozoval cech sv. Trojice. Byla zde těžena železná ruda pro rožmitálské a padrťské železárny a její těžba byla zastavena v polovině 19. století. Pod cestou lze najít vývěr z dedičné štoly, která důl odvodňovala.

Vodou z vývěru je napájen umělý vodní tok, jedný se o Gangloffův náho, pozorohubnou stavbu, jenž nese jméno po svém tvůrci, lesmistrovi rožmitálských arcibiskupských lesů Karlu Danielu Gangloffovi. Náhod byl vybudován po úborí Červeního vrchu a podchycoval prameny vod pod vrchem Praha. Jeho účelem bylo přivést více vody na rožmitálské panství a zamezit tak jejímu odtoku na zbirožské panství v povodí Padrťského potoka. Voda byla tehdy velmi potřebná pro pohon hutí a hamrů které jí potřebovaly obrovské množství.